Zlomem ve vědecké dráze Marie Skłodowské-Curie byla její doktorská práce

3. července 2014

V dubnu pokračoval cyklus diskusních večerů Kavárna Universitas. V rámci těchto večeru mají návštěvníci možnost setkat se s vědci a osobnostmi spjatými s vědou v uvolněné atmosféře Klubu 29, která naskýtá jedinečnou možnost vést diskusi a vznášet dotazy. Pořadateli jsou studenti Univerzity Pardubice.

 

V dubnu navštívila Kavárnu Universitas Mgr. Emilie Těšínská. Paní magistra absolvovala Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, obor matematika-fyzika. V současné době pracuje v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v oboru dějin vědy. Zaměřuje se na výzkum pramenů k dějinám fyzikálních věd, lékařské radiologie a jaderných oborů v českých zemích. V rámci přednášky „Marie Skłodowská-Curie, inspirující příběh úspěšné ženy ve vědě konce 19. a počátku 20. století“ nás seznámila s životem a prací této významné vědkyně.

 

„Marie Skłodowská-Curie se narodila ve Varšavě v r. 1867. Pocházela z nepříliš majetné rodiny, která si však velmi zakládala na vzdělání. Studium na varšavské univerzitě nebylo tehdy dívkám přístupné. Se starší sestrou Bronislavou proto uzavřely dohodu, že odjedou studovat do Paříže a ve studiích se budou navzájem podporovat. Bronislava, která se rozhodla se pro studium medicíny, odjela jako první. Když studia dokončila, přijela za ní do Paříže Marie. Na pařížské univerzitě se zapsala ke studiu matematiky a fyziky,“ zahájila magistra Těšínská.

 

Začátky studia na Sorbonně nebyly pro Marii nijak lehké. Zjišťovala, že „oproti spolužákům z francouzských lyceí má v matematice a fyzice značné mezery, a musela spoustu věcí dohánět. Nakonec absolvovala s výborným prospěchem,“ pokračovala přednášející.

 

Osudovým v její životní i profesní kariéře bylo setkání s francouzským fyzikem Pierrem Curiem, za kterého se posléze provdala.

 

V první vědecké práci se Marie Curie zabývala studiem magnetických vlastností oceli. Zlomem v její vědecké dráze se však stalo studium tzv. uranových paprsků, které v r. 1896 objevil francouzský fyzik Henri Becquerel. Zkoumání tohoto nového druhu záření si zvolila za téma doktorské disertace. S přípravou měření jí pomohl P. Curie, který se posléze k jejím výzkumům plně připojil. Společně pak v r. 1898 objevili v uranové rudě smolinci dva nové radioaktivní prvky, které nazvali polonium a radium. Za výzkumy přírodní radioaktivity získali H. Becquerel a manželé M. a P. Curieovi v r. 1903 Nobelovu cenu za fyziku. Za izolování chemického prvku radium získala M. Curieová v roce 1911 další Nobelovu cenu, tentokrát za chemii. To bylo již po smrti P. Curieho, který tragicky zahynul v r. 1906.

 

O tom, že M. Curieová byla výjimečnou ženou v mnoha ohledech, svědčí i její obětavá činnost během první světové války, kdy „pomáhala ve Francii vybavit rentgenem vojenské nemocnice a pojízdné rentgenové vozy. Spolu se starší dcerou Irenou jezdily s jednou pojízdnou rentgenovou laboratoří až k frontové linii. Společně také školily obsluhu rentgenových přístrojů. Včasná diagnostika válečných zranění pomocí těchto rentgenů zachránila tehdy životy mnoha vojákům.

 

Dcera Irena s manželem Frédéricem Joliotem „získala v roce 1935 také Nobelovu cenu za fyziku, a to za objev umělé radioaktivity. Objevu, k němuž Irena a Frédéric Joliotovi dospěli počátkem r. 1935, se M. Curieová ještě dožila. Ocenění objevu Nobelovou cenou však již bohužel ne,“ zakončila Těšínská.

 

Kateřina Šraitrová

studentka Fakulty chemicko-technologické, moderátorka Kavárny Universitas

www.facebook.com/KavarnaUniversitas

 

Psáno pro Pardubický deník

komentáře používají systém Disqus

Archiv článků v kategorii


Projekt Bravo