Kdo si teď zvolí forenzní genetiku jako své budoucí povolání, má se na co těšit, říká Halina Šimková

20. května 2016

Rozhovor s magistrou Halinou Šimkovou z Kriminalistického ústavu Praha

 

Jak jste se dostala ke kriminalistice?

Všechny zásadní věci v našich životech se obvykle dějí náhodou: když jsem si na konci druhého ročníku na Přírodovědecké fakultě UK vybírala specializaci, byla mým favoritem fyziologie rostlin se zaměřením na fytotoxikologii. Během jednoho z příjemných večerů ve studentské nálevně Mrtvá ryba mi však starší a zkušenější kolega genetik tak dlouho nadšeně líčil nové možnosti kriminalistiky, postavené na analýze DNA, až jsem připustila, že by to mohlo být ještě zajímavější. A protože kolega disponoval i telefonním číslem na jednoho ze dvou tehdejších DNA expertů Kriminalistického ústavu Praha a odvahou mu volat v pozdní hodinu, byl můj osud ještě téhož večera zpečetěn. Za pár měsíců jsem se na tři roky stala civilní stážistkou KÚP a poté zde zůstala jako kriminlistická znalkyně.

 

Co přesně je Vaší náplní práce jako kriminalistické znalkyně v oboru DNA analýzy?

Kriminalističtí znalci se primárně věnují analýze biologických stop z trestné činnosti, především identifikaci jejich původce – tedy určení, kdo danou stopu zanechal. Dále se zabývají určováním biologických příbuzenských vztahů osob a identifikací neznámých mrtvol. Kromě toho ovšem existuje celá řada dalších mezioborových zkoumání, kde se forenzní analýza DNA uplatní – kupříkladu při studiu archeologických materiálů, v chovatelství, při ověřování pravosti původu, v ochraně ohrožených druhů atd. „Nastupující metody forenzní genetiky však přinášejí další zcela nové možnosti: určení vzhledových charakteristik osoby, která stopu zanechala, jejího stáří, u mrtvol denní doby smrti a okolností, které smrti předcházely atd. Kdo si teď obor zvolí jako své budoucí povolání, má se na co těšit!“

 

Můžete nám říci něco více o inferenční logice?

Inferenční logika je racionální přístup k posuzování pravděpodobností a rozhodování při nejistotě. Laicky řečeno – jak pracovat s hypotézami, když nic nevím s jistotou, ale určité informace mám. Užíváme při tom postupy založené na Bayesově teorému, které jdou často proti logice intuitivní; ta se tříbila miliony let evolucí v mnohem jednodušším světě, než v jakém žijeme dnes, a proto při řešení komplexních problémů selhává.

 

V současné době jsou velice populární nejrůznější kriminální seriály. Jak moc se postup vyšetřování a práce v laboratoři liší ve skutečnosti a v těchto seriálech?

Film nikdy nezobrazuje realitu, což je dobře – divák by se unudil k smrti. Dobrodružství ve skutečné laboratoři je mnohem méně okázalé, analýzy se někdy prostě nepovedou a zdaleka ne všichni znalci jsou fotogeničtí. Na druhou stranu – tzv. CSI seriály mají dnes své poradce, kteří dohlížejí na odbornou úroveň scénáře a vytipovávají pro scénáristy nejzajímavější témata a možné zápletky, takže úplné nesmysly v nich už nezaznívají – spíše řekněme mírně poupravená a naleštěná pravda. Bez výčitek svědomí tedy koukejte!

 

Zúčastnila jste se někdy identifikace obětí přírodních katastrof?

Ano – přímo i nepřímo. Po ničivém tsunami, které zasáhlo jihovýchodní Asii v roce 2004, jsem dlouhodobě pracovala jako DNA expertka v tzv. DVI centru Interpolu (z angl. „disaster victim identification“) na thajském ostrově Phúket, což je nezapomenutelná zkušenost jak po profesní, tak po lidské stránce, a v obou směrech jsem za ni vděčná. Od roku 2005 jsem pak začala působit ve Stálé radě Interpolu pro otázky DVI.

 

Kateřina Šraitrová, moderátorka Kavárny Universitas,

studentka FChT UPa

komentáře používají systém Disqus

Archiv článků v kategorii


Projekt Bravo