I AM ERASMUS

11. března 2013

Žijeme v době rychlých změn, v kosmopolitní společnosti. Stále častěji se prolínají kultury a vzájemná mezinárodní propojenost a spolupráce. Stále se nám otevírají nové možnosti. O jedné z nich bych vám ráda něco řekla. O zkušenosti „Erasmus“.

 

„To není nic pro mě. Nezvládnu to. Neumím jazyk.  Je to drahý, moc zařizování. Stojí mi to za to? Nemám raději zůstat pěkně v teplíčku rodiny a zázemí domova, spokojit se s tím, co mám, nechtít víc? Netoužím snad však také poznávat své hranice? Chci něčeho dosáhnout, něco poznat, objevit?  Bojíme se uchopit příležitost, máme stále pocit, že je pro někoho jiného, ne pro mě.“

 

Erasmus - Gabrielová

 

To všechno mi běhalo hlavou, ale také ve mně stále kolovala myšlenka na neuchopení příležitosti, promarnění jedinečné šance a nesplnění snu. Na vše nepoznané, otevírající se, co je přede mnou a čeká, jestli to stihnu uchopit. Naštěstí jsem rozhodla a stihla.

 

Minulý rok jsem na tři měsíce odjela studovat Nursing (ošetřovatelství pro zdravotní sestry)na University of Malta.  Po různých zařizovacích peripetiích, které se dají snadno díky centru mobilit zvládnout, jsme konečně já a má spolužačka Kateřina vzlétly do oblak a přistály na Maltě.

 

Největší strach jsem měla z jazyka. Moje úroveň angličtiny před odletem byla v rámci hodnocení uspokojující, ale ne vnitřně pro mou osobu (jak už to bývá, nevěříme si). Čekala nás praxe v nemocnici a tam nejde něco zakrývat, musíte přesně vědět, co máte dělat, protože se staráte o druhé lidi, ne o svoji známku.  Až tam jsem si uvědomila, že jazyk není tak velký problém, jak se mi ze začátku zdálo. Stále jsme studenti, stále jsme v procesu učení. Můžeme a máme se ptát „ practice makes perfect”. Lidé jsou velmi vstřícní. Jakmile zjistí, že jejich rodná řeč není vaším mateřským jazykem, leccos odpustí a opravdu se snaží, pokud vidí, že se snažíte i vy a záleží vám na nich.

 

,,I am Erasmus“. Tak tohle slovíčko vám otevírá dveře. Na domácí universitě před i po příjezdu, na hostitelské universitě a v poznávané zemi, v budoucím zaměstnání, mezi kamarády, známými i neznámými. Prostě „stoupnete v žebříčku“.  Ale ne proto, že Erasmus rovná se chytřejší, hezčí, protekční člověk. Ale Erasmus znamená aktivní člověk, který se touží zlepšit, má zájem o věci okolo sebe. Nebojí se chopit nabízené šance a příležitosti, má touhy poznávat nové.

 

Já osobně jsem na Maltě prošla dvě nemocnice. V Karin Grech Hospital jsem byla na geriatrii a v nové nemocnici Mater Dei na neonatologické intensivní péči. Obě zkušenosti mě jedinečným způsobem obohatily. Ráda bych v budoucnu některé věci přenesla do praxe v České republice. Snažím se všechny načerpané zkušenosti stále vstřebávat a používat. Dokud u nás nebude více lidí s otevřenou myslí a zkušeností, tak prosazování dobrých změn bude obtížné.

 

Samozřejmě jsem měla i chvíle, kdy se mi stýskalo, kdy jsem chtěla jet domů. Scházela mi rodina, kamarádi, cítila jsem se sama. Začaly mi chybět i jinak nepodstatné maličkosti: tráva, dohadování se sestrou, buchty, hokej...  V době našeho pobytu zrovna probíhalo MS v hokeji, já jako nadšená fanynka jsem se těšila. Zádrhel ale byl v tom, že Malťany hokej vůbec nezajímá, většina ho ani nikdy neviděla. Na první zápas jsem se dívala přes internet, ale druhý mně už nešel spustit. Zoufale jsem se snažila najít televizní stanici, kde by zápasy vysílali. Naštěstí jsem našla jediný bar, kde zápasy „běžely“. V tomto Nordic Baru k mému překvapení seděli jen Slováci, Češi a pár Finů. Bylo to příjemné sedět 20 m od moře v téměř 30°C a společně s ,,našimi“ fandit (i když občas signál na pár minut vypadl) .

 

Vlastně každý den vás něco překvapí, poznáváte jinou kulturu, která vás obohacuje a učí. Je pravda, že vás může i leccos vyděsit. Třeba maltský jazyk je docela podobný arabštině, a tak když jsem poprvé byla v nemocnici a čekala přede dveřmi, zdálo se mi, že se sestřičky hádají. Vyděšeně jsem čekala, že na mě budou nepříjemné, že také na mne budou zvyšovat hlas. Pak jsem poznala, že tak mluví přirozeně: nahlas, dynamicky, s velkými doprovodnými gestikulacemi.

 

Na závěr bych ráda uvedla verš, který jsem citovala také na závěr své práce na University of Malta: „Kdo mnoho cestoval, mnoho poznal. Kdo má mnoho zkušeností, bude mluvit rozumně. Kdo nic nezakusil, málo ví, ale kdo hodně cestoval, oplývá chytrostí. Mnoho jsem viděl, když jsem byl na cestách, porozuměl jsem víc, než umím povědět. (Sir 34:9-11)

 

Markéta Gabrielová

komentáře používají systém Disqus

Archiv článků v kategorii


Projekt Bravo