Niels Bohr nebyl pouze fyzik, znělo na konferenci k 100. výročí jeho modelu atomu

Katedra filosofie Filozofické fakulty Univerzity Pardubice ve spolupráci se studenty Universitas pořádala dne 24. 9. 2013 konferenci k 100. výročí modelu atomu Nielse Bohra: Přírodovědné, historické a filosofické kontexty Bohrova díla. Jejím cílem bylo alespoň z části zaplnit některá bílá místa, jež se objevují ve vnímání této komplexní osobnosti.

V letošním roce si světová vědecká veřejnost připomíná 100. výročí Bohrova modelu atomu a Česká republika se pořádanou konferencí k tomuto významnému jubileu připojila. Spolu s loňskou (studentskou) konferencí Niels Bohr jako vědec, filosof a občan^[1] je možné, že se jednalo o vůbec první bohrovskou konferenci od vzniku Československa v roce 1918.

Dánský vědec a myslitel Niels Bohr byl nositelem Nobelovy ceny za fyziku a řady mezinárodních ocenění. Svými kolegy a žáky byl nazýván „papežem kvantové fyziky“ a vyznáván téměř jako polobůh, mnohými je dokonce považován za většího myslitele, než byl sám Albert Einstein. Po lidské stránce byl pro všechny, kdo ho znali, „dobrota sama“, a to především pro řadu uprchlíků, židovských vědců z nacistického Německa, kteří našli své první útočiště v Bohrově institutu v Kodani. Stovkám dánských židovských obyvatel v roce 1943 pomohl, aby neskončili v koncentračních táborech. Sám se jako emigrant zapojil do Manhattanského projektu, v rámci něhož od počátku upozorňoval na poválečný atomový věk a hrozbu závodů ve zbrojení.

V povědomí české veřejnosti je Niels Bohr zapsán jako strůjce revolučního modelu atomu z roku 1913, kterým přispěl rozhodujícím dílem ke zrození kvantové teorie nebo k vysvětlení periodického zákona chemických vlastností prvků. Představa Nielse Bohra především jako tvůrce modelu atomu je omezená a zavádějící. Např. z fyzikálního či chemického hlediska Bohrův počin z roku 1913 nespočívá, jak se většinou objevuje v učebnicích či skriptech, pouze v navrženém modelu atomu vodíku. Ve svém dlouhém a precizním pojednání Bohr rovněž detailně diskutuje o struktuře dalších atomů nebo molekul a zabývá se též aspekty rentgenového záření, radioaktivity, optiky či magnetismu. Ze školní výuky bychom kromě toho mohli nabýt dojmu, že Bohr byl pouze fyzik, a pokud se v jeho díle nachází ještě něco dalšího, jde o pouhou nadstavbu. To by byl a je veliký omyl. Bohrův způsob myšlení a řešení problémů nebyl čistě přírodovědný, ale filosofický, psychologický a jazykový.

Na konferenci zaznělo pět hodinových příspěvků přednášejících z různých vysokých škol, které účastníky provedly od Bohrových raných vědeckých prací až po Bohrovo pojetí komplementarity, a pokusily se tak alespoň z části zaplnit bílá místa v povědomí české odborné i laické veřejnosti. Součástí konference byla i projekce dobového dokumentárního filmu z roku 1952 s českými titulky. Nezbývá než doufat, že jsme tak alespoň svou špetkou přispěli k – pokud ne přímo zájmu – alespoň širšímu povědomí o důležité dějinné epoše, reprezentované osobností myslitele Nielse Bohra, jejíž jsme dědicové a jejíž význam se nezdá být plně doceněn či chápán.[2]

Filip Grygar (KF FF UPa) a Patrik Čermák (FChT a FF UPa)