O studijní stáži jsem uvažoval již na střední škole. Nicméně situace v té době nebyla nakloněna k tomu, abych mohl odjet. Po nástupu na Univerzitu Pardubice v roce 2009 jsem měl velké štěstí. Na angličtinu jsem měl Mgr. Markétu Denksteinovou, která myšlenku stáže velmi podporovala, a v podstatě to byl jeden z hnacích faktorů, díky kterému jsem si šel za svým cílem. Ten byl jednoznačný. Odcestovat a poznat tak cizí kulturu a přístup ke studiu.
Prvák jsem proplul a seznamoval se s tím, jak to funguje na vysoké škole. Nicméně v zimním semestru druhého ročníku jsem chytil celou situaci pevně do svých rukou. No ten stisk nebyl tolik pevný. Následoval rychlý sled událostí. Konzultace, podání přihlášky, testování, pohovory, vyplňování smluv a tak dále. Ten proces za to stojí. Zkusíte si, jak jednat, pokud něco chcete. Celkově celý Erasmus je jedna velká škola.
Jednoho pátečního odpoledne jsem obdržel e-mail, že jsem byl vybrán. Na přihlášku jsem napsal pouze jednu destinaci. Bylo jí Norsko. Důvodem byl fakt, že s tímto místem byla již zkušenost ze strany studentů FEI a tak jsem měl velké množství informací. Byl jsem na vážkách, zda jet nebo ne. Pokládal jsem si otázky typu: co finance, mám na to, zvládnu pak dostudovat… Naštěstí zdravý selský rozum zvítězil. Jak říká Markéta Denskteinová: “Tato příležitost se nemusí již opakovat, využijte jí!”. Má pravdu. Pokud máte možnost vycestovat, neváhejte. Rozhodl jsem se tedy, že odcestuji. Toto rozhodnutí se rozhodně nestydím označit za osudové. Proč? Čtěte dále.
Koloběh smluv, schůzek a potvrzeních pokračoval. Bylo třeba zajistit větší množství věcí. V té době mi to přišlo nekonečné, ale když se na to podívám teď? Pfff, to nic nebylo a s radostí na to vzpomínám. Byl jsem trochu blázen. Odlétal jsem počátkem ledna, tedy do začátku českého zkouškového. Naordinoval jsem si zvládnout maximální počet předmětů před odletem. Namísto příprav a balení jsem se stresoval s výukou a přípravou. Současně jsem měl zapsány předměty jak v ČR pro letní semestr, tak i předměty v Norsku. Byla to fuška a doporučuji se soustředit pouze na zahraniční stáž, užijete si ji tak více. Otázkou je, zda chcete dokončit studium bez ztráty květinky, nebo jste schopni obětovat rok studia navíc. Já to stihl za tři roky i se stáží, ale vzalo to hodně probdělých nocí.
Odlétal jsem s tím, že mi pravděpodobně nebude uznán ani jeden předmět. Tak proč jsi teda odlétal? Přeci pro tu zkušenost a jedinečnou možnost. Navíc mít něco navíc se vyplatí. Otevře vám to oči, ukáže aktuální trendy a vůbec, je to hlavně o vás, co si budete chtít odvézt. Studia v zahraničí se nebojte. Třeba v Norsku je skutečně odlišné od ČR. Hlavně v přístupu ke studiu. Většina studentů si totiž uvědomuje fakt, co studuje a proč studuje. Je to celkově hodně o té osobě. Učitel je v podstatě v pozici mentora, který udává pouze směr. Vyhovoval mi fakt, být ve škole celý den. Ve škole se v podstatě žije. Je tam dostatečný prostor pro vlastní seberealizaci. Ráno se povětšinou zahajuje výukou, následuje práce na zadaných úkolech. K možnosti je využít příjemnou knihovnu, zasedačky či jiné prostory v rámci několika budov. Co když vás už učení nebaví a během odpoledne přijde KOPR(Kompletní Odpor Pro Práci)? Nevadí, máte možnost jít relaxovat, nebo si zacvičit do posilky. Využíval jsem posilku a tato kombinace mi naprosto vyhovovala, ale klidně si můžete jít bouchnout i pinčes.
Co mi teda Erasmus dal, nebo vzal?
Nasměroval mě a uvědomil jsem si během pobytu spoustu věcí. Jsem z Norska zpět už 2 roky, ale v podstatě pořád z pobytu čerpám. Mám po celé Evropě kamarády, se kterými se nárazově stýkám. Zlepšil jsem svůj jazyk v podstatě z nuly na pracovní úroveň angličtiny. Procestoval jsem pěknou část Norska. Napil se vody z ledovce. Při rybaření na moři v malé loďce viděl divoké delfíny. Proběhl jsem se na běžkách po olympijských stopách. A je toho pochopitelně mnoho víc.
Pokud máte tuto možnost, neváhejte a jděte si za tím.
Petr Kozlík (www.petrkozlik.com)
