Asociace pro mládež vědu a techniku AMAVET, o.s. v čele s jejím předsedou Ing. Stanislavem Medřickým, CSc. pořádala ve spolupráci s Pardubickým krajem a Univerzitou Pardubice již VI. ročník Festivalu vědy a techniky pro děti a mládež v Pardubickém kraji. Tato aktivita je bezesporu záslužná, nicméně výroky (nejenom) zmíněného předsedy, jak se domnívám, podrývají základní smysl této činnosti – podněcovat u mladých zájem nejen o vědo-techniku, nýbrž obecně i o svět.
„Podporovat technické obory,“ linulo se ve dnech 22.–23. března 2013 v pardubickém výstavním centru IDEON v různých obměnách z úst vrcholných představitelů AMAVET, Pardubického kraje i (bohužel) Univerzity Pardubice. Jakoby práce účastníků z oblasti historie či sociálních věd byly a priory méněcenné. Pan Medřický vyjadřuje svoji domněnku, „že mládež není v České republice dostatečně profesně orientovaná. Proto mnoho lidí chodí na humanitní obory, jejichž absolventy ale nikdo nepotřebuje.“[1] Jaká argumentační podloženost stojí za tímto nešťastným výrokem? Jakým právem někdo rozhoduje o nepotřebnosti toho, čemu dnes často říkáme humanitní obory?
Z hlediska celku poznání je takováto jednostrannost dosti devastující a vrací nás k pouhému mechanicistickému pohledu na svět, který je v ideologické podobě patrný v předrevolučních učebnicích.[2] Důležitost různých oborů či přístupů ve vztahu k celku poznání trefně vystihl Richard P. Feynman, laureát Nobelovy ceny za fyziku, tak, že „jestliže naše chabá mysl z jakýchsi praktických důvodů rozdělí tento pohár vína, tento vesmír, na části – fyziku, biologii, geologii, astronomii, psychologii, atd. – pamatujme, že příroda o tom neví! Proto složme to všechno zpět dohromady a nezapomeňme nakonec, čemu má sloužit. Ať nám připraví ještě jedno, závěrečné potěšení: vypijme ho a na všechno zapomeňme!“[3] Z jiného hlediska – není to právě absence humanitní složky vzdělání či širšího rozhledu, která stojí za mnohými problémy dnešní doby?
Je zřejmé, a vím to od lidí, kteří přednáší humanitní obory na univerzitě, že mnoho nynějších absolventů humanitních oborů se nevyrovná ani průměrným studentům, kteří studovali před několika lety. Na druhou stranu se domnívám, že situace v přírodních vědách začíná být velice podobná. To je neméně závažný problém masifikace vysokoškolského vzdělání. Nicméně profesní orientace ve prospěch technických oborů zdůrazněná na takovéto události před mladými lidmi je nejenom zavádějící, ale též nebezpečná. Sám doufám, že zmíněný výrok o nepotřebnosti absolventů humanitních oborů byl mýlkou, špatně zvoleným slovem, chtějícím vyjádřit, že potřebujeme více technicky vzdělaných odborníků. To však nemá být odpisem všeho ostatního či dokonce být rezignací na všeobecné vzdělání – jeho důležitost je snad evidentní.[4] Vážení studenti, každý obor má význam. A pokud někdo tvrdí, že tomu tak není, je to na vás – sám nejprve prověřuji.
Patrik Čermák
Autor je studentem třetího ročníku bakalářského studia Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice. V roce 2010 se stal výhercem národního kola Expo Science AMAVET a držitelem Třetí hlavní ceny v kategorii Inženýrství: Materiály a bioinženýrství na mezinárodní přehlídce Intel ISEF v USA. Na krajském kole Festivalu letos působil jako člen hodnotitelské komise.
Foto: Jakub Jandl
[1] Pardubický deník, dne 22. 3. 2013; více viz http://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/mladi-vedci-soutezi-o-cestu-do-zahranici-20130321.html (vyhledáno 30. 3. 2013).
[2] Např. v učebnici Obecné a anorganické chemie se hned v („povinném“) úvodu první kapitoly můžeme dozvědět, že „hluboký a kritický rozbor obsahu a dosavadních poznatků všech přírodních věd i výsledků veškeré praktické činnosti lidstva umožňuje vědecké marxisticko-leninské filozofii formulovat neobyčejně závažné zjištění, že svět má jedinou, a to hmotnou podstatu. Hmota vystupuje jako obsah a základ jevů v přírodě. V celém vesmíru jsou všechny změny i děje vždy spojeny s pohybem hmoty. Není pohybu a vlastnosti, které by nebyly pohybem a vlastnostmi hmoty.“ – KLIKORKA, Jiří; HÁJEK, Bohumil; VOTINSKÝ, Jiří. Obecná a anorganická chemie. Praha: SNTL, 1989, s. 11.
[3] FEYNMAN, Richard P. Feynmanovy přednášky z fyziky s řešenými příklady 1/3. Praha: Fragment, 2000, s. 49. ISBN 80-7200-405-0.
[4] K současným problémům „společnosti vědění“ trefně viz LIESSMANN, Konrad Paul. Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1677-5.