Ve dnech 19. 4.–1. 5. 2013 probíhal v Olomouci a okolí 22. ročník Ekologických dnů, jež pořádá Centrum ekologických aktivit Sluňákov. Sobotní besedy byly vyhrazeny zejména tématům, která se týkala osobnosti prof. Zdeňka Neubauera, známého českého biologa a filosofa, s nímž ne vždy a rozhodně ne všichni souhlasí. A právě o tomto dni, jehož jsem se s přítelkyní zúčastnil, bych se chtěl krátce zmínit.
Poté, co jsem nějakým, pro mě neznámým, způsobem obdržel do své e-mailové schránky pozvánku na letošní Ekologické dny s tématem „Chvála polyfonie“, po prohlédnutí programu jsem s účastí neváhal. Ač tento čas není pro mne zrovna oddechový, řekl jsem si, že na sobotních besedách 27. 4. prostě nesmím chybět. Jelikož předpokládaný konec poslední besedy se pohyboval za hranicí možnosti dopravy vlakem zpět do Pardubic, s přítelkyní jsme se rozhodli jet autem. Na tom by nebylo vcelku větší zajímavosti, pokud bychom na začátku Olomouce nenabrali svodidla na tamním mostě. Uklidnění poskytl přivolaný policejní inspektor, z jehož vyjádření bylo patrno, že nehody se na tomto místě nedějí zřídkakdy. I přes tuto nepříjemnou okolnost jsme na Ekologické dny dorazili a stihli celý odpolední program, resp. jsme přišli pouze o jednu dopolední besedu.
Po dobrém obědě jsme se přesunuli do olomouckého Divadla hudby, kde prvním odpoledním hostem byl Zdeněk Kratochvíl, působící na PřF UK, který přítomné seznámil s důvody a nastínil obsah již třetí verze jeho „Filosofie živé přírody“. V první kapitole své druhé verze z roku 2005 mimo jiné píše, že „s naším evropským lidstvím se cosi stalo. Mimo jiné také to, že jsme si zakryli přirozenost, svoji i ostatní. Přirozený svět je pro nás už krajně obtížným filosofickým problémem. To, co se stalo, vidíme zřetelně na zdevastované vnější přírodě. Tam už to je vidět i pro ty, kdo vidět moc nechtějí nebo neumí. Považujeme to však jen za jednu stránku toho, co jsme udělali s přirozeností, každou přirozeností, třeba i s přirozeností svého myšlení.“ (Tuto verzi lze stáhnout třeba zde.) Následovala přednáška Františky Jirousové „Úkol člověka v evolučním vesmíru“, ve které nás seznámila s myšlenkami francouzského teologa a přírodovědce Teilharda de Chardin. Petr Pokorný z CTS se pak ptal, zdali „Dokážeme v ekologii myslet vývoj?“. Ve své přednášce vyzdvihl nepřímý vliv prof. Neubauera na své myšlení. Anton Markoš z PřF UK pak ve své přednášce „Podoby života – Neubauerova eidetická biologie“ bavil celý sál. V první části svého vystoupení totiž četl vtipný životopis Zdeňka Neubauera, který napsal. V úvodu citoval z eseje Umberta Eca věnované Josephu de Maistrovi, jež okomentoval slovy: „Eco vykresluje de Maistra jako mašíbla, který žvaní nesmysly a protimluvy; není třeba to rozvádět dál, i dnes je kolem nás dost podobných hlasatelů ztracených pravd. Když pak Neubauer mluví řečí, která mnohým připomíná tlachání z nedělních plátků, lidé, kteří ho neznají delší dobu, anebo i znají, ale si (často i schválně) nedají práci s hlubším pochopením toho, co hlásá, řadí ho automaticky do stejné kategorie. Často se to přihází vlivným vědcům, kteří nelibě nesou to, že Neubauer si dovoluje vědu kritizovat – jestli on nám místo toho nechce vnucovat jakousi divnou mystiku či dokonce magii? Co bude s našimi granty, když veřejnost přestane vědě věřit?“ Neubauer je prý totiž „mop, jehož každý knot je namočen v jiném zřídle poznání: filosofie různých denominací (namátkou Platón, Goethe, Nietzsche, scholastici), fyzika klasická i kvantová, teologie, mytologie, biblická dějeprava, mikrobiologie, alchymie, gramatiky a etymologie asi šesti jazyků, dějiny vůbec a dějiny poznání zvlášť (Descartes, Cusanus), mykologie, mytologie, logika, evoluční teorie, živly, indická učení, molekulární biologie, Homér i Lucretius, programování, kunsthistorie a hermeneutika výtvarných děl (Bosch, Dürer, Mistr vyšebrodský), alternativní teorie množin, hermetické nauky…; snad jen vojenství, politika a hudba se nedostaly do okruhu jeho záběru.“ (Celý životopis si bude možné přečíst v připravovaném sborníku, zájemci o něj mohou napsat Michalu Bartošovi.) Následná přednáška „Neubauerovské dialogy“ Ivana M. Havla se nesla v duchu vzájemné korespondence těchto dvou osobností. Tato byla v roce 2004 vydána knižně jako „Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení“. Večer korunovalo vystoupení samotného Zdeňka Neubauera „Ekologie člověka – vyprávění o jediném zvířeti, které chodí boso a dokáže stolovat.“, který se i přes své zdravotní obtíže rozhodl přijet. To bylo překvapením i pro výše zmíněné přednášející, protože Neubauer byl přítomen na většině jejich vystoupení, která se mě měla vztahovat k jeho osobnosti, avšak za jeho nepřítomnosti. I když Neubauer do vystoupení občas vstupoval, bylo nicméně vidět, že často souhlasně přikyvoval.
Ekologický den tak pro nás byl dnem stráveným v příjemné společnosti a zároveň dnem obohacujícím. Zmíněnou autonehodu jsme pak oba zpracovali do své zkouškové prezentace předmětu „Vyšetřování havárií a řízení bezpečnosti“. Účasti tedy rozhodně nelitujeme. Naopak.
Patrik Čermák
student bakalářského stupně FChT
Foto: Facebook Sluňákov