Pracovní stáž v rámci programu Erasmus+ v průběhu PhD studia (2014/2015 - letní semestr)
Předvoj pracovní stáže
Informace ohledně pracovních stáží jsou poměrně složitě dohledatelné – naproti tomu studijní pobyty jsou dle mého názoru dobře zpracované a na výběr je toho skutečně hodně. Souvisí to ale s tím, že na PhD je student již poměrně úzce zaměřen na dané téma, okruh možností již tedy není tak široký jako v podobě studijního pobytu, kde se dá daný studijní obor trochu lépe koordinovat anebo například studovat něco trochu jiného k rozšíření obzorů. Pro PhD studenta, který chce vyrazit na pracovní stáž do zahraničí, je to velice těžké, pokud jeho školitel či spolupracovníci z katedry nemají kontakty v zahraničí. Byla mi školitelem nabídnuta stáž na Slovensku, já však chtěl navštívit Skandinávii. Nastal tedy proces procházení internetu a hledání univerzit/firem v Norsku, Finsku, Dánsku, Švédsku (a Belgii), kde by bylo možno stáž vykonávat tak, aby korespondovala s mým tématem disertační práce.
Výběrové řízení (i na letní semestr) probíhalo již v březnu minulého roku, kdy jsem de facto začínal s hledáním stáže. Jako dobrý výchozí bod jsem viděl Erasmus+ Day, kde studenti představují zemi, kde na pobytu byli, a odpovídají na dotazy dalších studentů, uvažujících o vycestování – v rámci PhD opět nepříliš mnoho informací, spíše zde byli studenti, kteří byli na studijním pobytu. Jak už jsem psal výše, pokud jste PhD, nemůžete si moc vybírat – buď máte školitele, co má kontakty v zahraničí a pošle vás (chtě nechtě) někam nebo holt nejedete nikam…nebo prostě vyjet mermomocí chcete, takže to zkusíte jako já (a věřím, že nejsem úplně sám) a obepisujete všechny, co by mohli přicházet v úvahu. Absolutně si nemohu stěžovat na práci Centra mezinárodních mobilit. Jelikož jsem absolvoval anglický test Czech republic speaks English, obdržel jsem certifikát CEFL, který mi zajišťoval výhodu v tom, že jsem nemusel podstupovat srovnávací testy z angličtiny, což byla potěšující skutečnost. U pohovoru mi bylo řečeno, že jestliže nemám zatím sehnanou stáž, nemám příliš velkou šanci uspět vzhledem k tomu, že ostatní studenti mají většinou jistá místa a fakulta si nemůže dovolit nominovat na stáž někoho, kdo jde do výběrového řízení s „prázdnýma rukama“, ale komise se smilovala a nakonec mě i přes absenci místa stáže nominovala =).
Stáž jsem si sjednal o pár týdnů později v dánské Kodani, obdržel jsem jednu jedinou odpověď, ostatních asi 10 profesorů/manažerů se bohužel neozvalo – tudíž pokud možno mít v záloze co nejvíc možností!! Další rozčarování přišlo s oznámením finanční podpory Erasmus+ - ta se oproti předešlému roku (ukončení starého programu Erasmus) snížila ze 775 eur na 600 eur měsíčně. Když už bylo vše připravenoa už tedy nezbývalo než vyjet, do místa stáže jsem jel vlastním vozidlem, ve kterém jsem si chtěl vzít co nejvíc věcí…nakonec i tuto překážku jsem překonal a autem vyrazil dobrodružství vstříc =)
Vlastní stáž
Vlastně ještě úplně ne – nejdřív bylo nutné najít si ubytování. To ovšem bylo těžší, než bych si byl kdy dokázal představit – přijímající univerzita (University of Copenhagen) nedbá příliš o zajištění ubytování pro své studenty a vzhledem k jejich obrovskému počtu poskytuje ubytování ve formě „Kdo dřív přijde…“ Nebudu uvádět zkušenosti s kolejním systémem, neboť vlastně žádné nejsou, ale první pravidlo zní: začít s hledáním co možná nejdřív!!!, třeba tady: http://housingfoundation.ku.dk/payment-information/ jen pro ukázku je uveden příklad kalkulace ceny nájmu (ano, uvedená cena 2566 DKK je skutečná, ale pouze v několika málo kolejních zařízeních, u většiny je nutno počítat spíše s nájmem okolo 4000-5000 DKK za pokoj!) Na univerzitní koleje jsem tedy zanevřel a začal hledat soukromé byty/pokoje.
3 důležité věci:
- začít s hledáním opravdu brzy, klidně i půl roku dopředu – i když člověk nic nenajde, respektive ne úplně ideální řešení, bude mít alespoň povědomí o cenách v daných lokalitách apod.
- člověk musí dávat pozor na scamy – podvody! Po nějakém čase je jednoduché podvodníky odhalit, ale ze začátku může naletět každý
- ještě před vyjetím na stáž mi v Pardubicích byl odcizen batoh s peněženkou s doklady (krom cestovního pasu), včetně platební karty apod. – zásahem z nebes nebo odkud se ke mně peněženka (bez peněz samozřejmě) dostala a doklady nechyběly
Na univerzitě jsem byl uvítán velice mile a přátelsky, nedělá se tu příliš rozdíl mezi kantory a studenty, všichni spolu při obědě sedí u jednoho stolu – také když člověk potřebuje s něčím pomoci, nemusí se bát zajít za kýmkoliv. Na druhou stranu je zřejmé, kdo je vyučující (respektive docent, profesor), tudíž má respekt (ale nebere se to tu tak nějak přehnaně z obou stran). Jakožto PhD jsem dostal i své vlastní místo v kanceláři. Pravidelné meetingy v rámci sekce a v rámci skupiny mě velice mile překvapily, postupem času mám pocit, že občas trochu zdržují, ale i tak si myslím, že je to poměrně dobrá věc. Vybavení laboratoří je na vysoké úrovni (HPLC, LC/MS, GC/MS, ICP, UV-Vis, IR, atd.), některé věci, na které jsem byl zvyklý, tu až tak běžné nejsou, ale není problém cokoli dokoupit, případně nahradit. Pracovní kolektiv jsem si velice oblíbil – ne, že bych si našel vyloženě blízké přátele (hlavně u Dánů je to poměrně rarita, moc se se zahraničními studenty nepřátelí, respektive ano, ale není to úplně blízké přátelství), ale dá se tu bavit skoro s každým, pokud máte snahu =) Velmi se mi líbilo, že je zde v průběhu roku poměrně dost společenských akcí (Research day, Section day, Harvest feast, atd.) pořádaných univerzitou, fakultou, ale i sekcí a skupinou (taková malá hierarchie). Co se týče univerzitní menzy/kantýny, je poměrně drahá (10 DKK za 100g), takže se musí člověk docela hlídat, když už tam párkrát za týden jde (každý den by to bylo z mého budgetu nemožné, vzhledem k tomu, že si tam člověk naloží za 50 DKK ani neví jak), zato se mi skoro nestalo, abych si nevybral nějaké jídlo (ve formě bufetu, včetně dvou či tří teplých jídel), výběr je skutečně široký. A jídla dle mého názoru kvalitní. Jídlo obecně je tu drahé (co taky ne, tady v Dánsku!?), ale když člověk nakupuje ve slevách v supermarketech, přežije, aniž by nějak zásadně finančně krvácel. Ale pokud chce například jít někam do restaurace na večeři/do baru na pivo/drink, musí se připravit, že zapláče (a to poměrně hodně, pokud se nekrotí)…Ceny jsou tu vesměs na stejné hladině (přepočítávat radši zapomeňte, to byste si nekoupili nic! =) ) jako třeba v Praze – pivo kolem padesáti korun (dánských samozřejmě), večeře/oběd v restauraci kolem 100 – 200 DKK (jak kde).
Život v Dánsku
Jízdní kolo je tu vyloženě nutnost – jezdí tu každý, osobně jsem se s takovým množstvím cyklistů dosud nesetkal. Jako řidiči auta mi to dělalo ze začátku problémy, ale člověk si zvykne i na to. Výborná věc jsou tzv. bike lanes, tedy cyklostezky separované jak od aut, tak od chodců. Cyklista má většinou absolutní přednost a řidiči jsou vůči nim skutečně velmi ohleduplní. Jízdní kolo je také výhodném, pokud se člověk potřebuje někam dostat rychle, levně a bez zbytečných přestupů či složitém hledání v jízdních řádech a čekání na zastávkách (na druhou stranu veřejná doprava jezdí často, na čas a některé linky dokonce 24 hodin denně – třeba se nemusíte bát, že nestihnete poslední metro, protože jezdí pořád…a automaticky, bez řidiče =). Kolo tu člověk pořídí přibližně za 1000 DKK, lepší může stát třeba 2000-4000 DKK, ale to mi přišlo jako drahá zbytečnost (navíc i kolo za 900 mi ukradli ze zamčeného dvora, i když bylo zamčené). Člověk musí dávat pozor, aby nekoupil kradené – ověřit pomocí Politi aplikace sériové číslo rámu. Taky investice do bytelného zámku (nebo klidně dvou – zámek zadního kola je tu velice rozšířen) není rozhodně od věci. Hromadná doprava je drahá (jak jinak), navíc je zapotřebí zakoupit tzv. rejsekort, kterou si člověk nabije a jen přikládá při jednotlivých jízdách. Po městě jezdí autobusy, metro, S-train, takže pokrytí je solidní, ale stejně se nevyhnete přestupům či chůzi na místo určení. Veliká výhoda pro studenty, co jsou zapsáni jakožto studenti jakékoli dánské univerzity (nemám informace o tom, jak je to pro Erasmus studijní pobyty), je to, že mohou zažádat a následně obdržet tzv. SU, což je vlastně státní podpora studenta při studiu (musí však, tuším, mít brigádu, kde pracuje minimálně nebo maximálně 10 hodin týdně).
Dobrá věc na Kodani (a Dánsku obecně) je to, že většina lidí mluví anglicky, takže i když se zrovna člověk nechce učit nenaučitelnou dánštinu (ač je možno ji studovat zdarma), může se poměrně snadno domluvit skoro všude. Anglicky příliš nemluví starší lidé (i tady existují světlé výjimky) nebo lidi na venkově.
Cestovat se dá různě po Dánsku – já měl k dispozici auto, které se dalo dobře využít při delších cestách s více lidmi. Výlety na Mons Klint, Helsingor a severní pobřeží Zealandu atd. Nafta tu stojí skoro stejně jako v ČR, takže to není nijak strašné. Vlaky jsou drahé, ale pohodlné – při cestování ve dvou a více lidech se vyplatí kupovat tzv. family ticket; autobusy by měly být levnější, ale těmi jsem nejezdil, takže nemohu říct. Přes most do švédského Malmö nebo trajektem z Helsingøru do Helsingborgu se určitě nevyplatí jet autem, neboť jeden přejezd mostu vyjde na 55 Euro, trajekt asi na 30 Euro. Mnohem lepší je jet vlakem (při cestě z Kodaně do Helsingborgu ve Švédsku je cesta trajektem v ceně) a ušetřit tak nějaké peníze, které je možno utratit ve Švédsku, kde je o malinko levněji…ale na žádné bezhlavé utrácení to samozřejmě není. Mezi základní vybavení také patří pořádná pláštěnka nebo speciální nepromokavé oblečení (kalhoty taky) na kolo – prší tu docela často a celkem intenzivně, takže určitě oceníte, že když jedete někam na schůzku, můžete dojet relativně v suchu a nesedět v mokrých věcech celý večer a bát se, že nachladnete. Deštník a pláštěnku jsem se naučil nosit s sebou téměř vždy a všude.
Celkově beru život tady jako bezvadnou zkušenost - poznávání nových lidí, odlišné kultury od té naší, zkusit si žít v cizí zemi a spolehnout se sám na sebe a na své schopnosti.
Jan Pérko
student FChT UPa