Jezuité v českých dějinách představují fenomén, kolem něhož se vytvořila celá řada zkreslujících mýtů, z nichž asi tím nejrozšířenějším je představa jezuity jako ničitele české kultury. Přitom se zapomíná na to, že mezi jezuitskými učenci byli velcí vlastenci typu historiků Bohuslava Balbína, Tomáše Pešiny z Čechorodu ad. Historie není nikdy černobílá a dokonce i velký učitel národů Jan Amos Komenský, když se v exilu zabýval myšlenkou obnovování českého školství po Třicetileté válce, k čemuž ovšem nikdy nedostal možnost, uvažoval o spolupráci s jezuity a dokonce sám napsal – týmž způsobem se k jezuitům dobře míti a s nimi hleděti vyjíti, neb kde my bychom tolik schopných lidí nabrali, kolik oni po celém světě mají. Jednu z nejzajímavějších kapitol vztahů českých zemí a zámořského světa představuje působení více, než půldruhého sta jezuitů z České provincie ve španělských državách na západní polokouli, z toho více než tři desítek na území dnešního Mexika. Co je vedlo k tomu, aby opustili bezpečí svých domovů a vydali se na dalekou cestu, z níž pro většinu z nich nebylo návratu? Jak se sžívali s místním prostředím a tolik odlišnou kulturou? Jaké po sobě zanechali dědictví?
Doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc., Člen korespondent Mexické akademie historie, působí na Katedře sociálních věd Univerzity Pardubice a Ústavu etnologie UK v Praze. Zabývá se česko-španělsko-latinskoamerickými vztahy, dějinami Mexika a předkolumbovskou kulturou mexických Aztéků. Je autorem více než tří desítek knižních publikací, které vyšly v Česku, Německu, Francii, Španělsku a Mexiku.
Vědecká kavárna v Pardubicích, která je součástí projektu „Brána vědě/ní otevřená“ se uskuteční v úterý 26. března od 19 hodin v Klubu 29 (ulice Sv. Anežky České). Pořadateli jsou studenti Univerzity Pardubice, která je řešitelem projektu