Rozhovor s magistrou Halinou Šimkovou z Kriminalistického ústavu Praha
Jak jste se dostala ke kriminalistice?
Všechny zásadní věci v našich životech se obvykle dějí náhodou: když jsem si na konci druhého ročníku na Přírodovědecké fakultě UK vybírala specializaci, byla mým favoritem fyziologie rostlin se zaměřením na fytotoxikologii. Během jednoho z příjemných večerů ve studentské nálevně Mrtvá ryba mi však starší a zkušenější kolega genetik tak dlouho nadšeně líčil nové možnosti kriminalistiky, postavené na analýze DNA, až jsem připustila, že by to mohlo být ještě zajímavější. A protože kolega disponoval i telefonním číslem na jednoho ze dvou tehdejších DNA expertů Kriminalistického ústavu Praha a odvahou mu volat v pozdní hodinu, byl můj osud ještě téhož večera zpečetěn. Za pár měsíců jsem se na tři roky stala civilní stážistkou KÚP a poté zde zůstala jako kriminlistická znalkyně.
Co přesně je Vaší náplní práce jako kriminalistické znalkyně v oboru DNA analýzy?
Kriminalističtí znalci se primárně věnují analýze biologických stop z trestné činnosti, především identifikaci jejich původce – tedy určení, kdo danou stopu zanechal. Dále se zabývají určováním biologických příbuzenských vztahů osob a identifikací neznámých mrtvol. Kromě toho ovšem existuje celá řada dalších mezioborových zkoumání, kde se forenzní analýza DNA uplatní – kupříkladu při studiu archeologických materiálů, v chovatelství, při ověřování pravosti původu, v ochraně ohrožených druhů atd. „Nastupující metody forenzní genetiky však přinášejí další zcela nové možnosti: určení vzhledových charakteristik osoby, která stopu zanechala, jejího stáří, u mrtvol denní doby smrti a okolností, které smrti předcházely atd. Kdo si teď obor zvolí jako své budoucí povolání, má se na co těšit!“
Můžete nám říci něco více o inferenční logice?
Inferenční logika je racionální přístup k posuzování pravděpodobností a rozhodování při nejistotě. Laicky řečeno – jak pracovat s hypotézami, když nic nevím s jistotou, ale určité informace mám. Užíváme při tom postupy založené na Bayesově teorému, které jdou často proti logice intuitivní; ta se tříbila miliony let evolucí v mnohem jednodušším světě, než v jakém žijeme dnes, a proto při řešení komplexních problémů selhává.
V současné době jsou velice populární nejrůznější kriminální seriály. Jak moc se postup vyšetřování a práce v laboratoři liší ve skutečnosti a v těchto seriálech?
Film nikdy nezobrazuje realitu, což je dobře – divák by se unudil k smrti. Dobrodružství ve skutečné laboratoři je mnohem méně okázalé, analýzy se někdy prostě nepovedou a zdaleka ne všichni znalci jsou fotogeničtí. Na druhou stranu – tzv. CSI seriály mají dnes své poradce, kteří dohlížejí na odbornou úroveň scénáře a vytipovávají pro scénáristy nejzajímavější témata a možné zápletky, takže úplné nesmysly v nich už nezaznívají – spíše řekněme mírně poupravená a naleštěná pravda. Bez výčitek svědomí tedy koukejte!
Zúčastnila jste se někdy identifikace obětí přírodních katastrof?
Ano – přímo i nepřímo. Po ničivém tsunami, které zasáhlo jihovýchodní Asii v roce 2004, jsem dlouhodobě pracovala jako DNA expertka v tzv. DVI centru Interpolu (z angl. „disaster victim identification“) na thajském ostrově Phúket, což je nezapomenutelná zkušenost jak po profesní, tak po lidské stránce, a v obou směrech jsem za ni vděčná. Od roku 2005 jsem pak začala působit ve Stálé radě Interpolu pro otázky DVI.
Kateřina Šraitrová, moderátorka Kavárny Universitas,
studentka FChT UPa