Zdravím všechny potenciální uchazeče o Erasmus!
Před pár týdny jsem se vrátil z pobytu na Azorských ostrovech, kam jsem se dostal úplnou náhodou. Už na začátku 3. ročního mého studia na Univerzitě Pardubice jsem začal přemýšlet, co budu dělat po dokončení bakalářského stupně. Už od začátku jsem toužil vyjet do zahraničí, ale nevěděl jsem jak a kam. Po zvážení různých alternativ jsem se rozhodl pro program Erasmus. Původně byl mou vysněnou destinací ostrov Madeira, který jsem už v minulosti měl to štěstí navštívit. Ovšem osud tomu chtěl jinak, a protože technika při podávání přihlášky selhala a do školy vůbec nedorazila, musela být moje přihláška předělána a na první místo byly dosazeny Azorské ostrovy. O Azorech jsem do té doby prakticky nevěděl a těsně před podáním přihlášky jsem si pročetl několik zkušeností bývalých studentů a progooglil několik fotek, na kterých mě zaujala nádherná příroda plná krásných jezer.
Na Azory jsem se vydával v půlce září pln očekávání. Na ostrovy neexistuje přímé letecké spojení, a tak já a dva další Češi, kteří také letěli na Erasmus, jsme museli nejdříve letět do Lisabonu, kde nás čekalo úmorné desetihodinové čekání na navazující let do hlavního města Azor – Ponta Delgady, které se stalo na dalších pět měsíců naším domovem. Hned z letiště jsme zamířili na místní koleje, kde jsme se ubytovali a seznámili s dalšími studenty z celé Evropy. Koleje nově zařízené a na každém pokoji byl samostatný záchod a sprcha. Nevýhoda pokojů byla jejich stísněnost, která byla hlavním důvodem, proč většina obyvatel kolejí trávila na svém pokoji naprosté minimum času. Druhým podstatným důvodem bylo chybějící internetové připojení na kolejích, které bylo pouze ve společenské místnosti. Tento fakt měl i pozitivní dopad a to ten, že všichni studenti byli od začátku „nuceni“ chodit do společných prostor a trávit zde velkou část času, což zapříčinilo rychlejší seznámení celého kolektivu. Obě patra kolejí byla vybavena malou kuchyňkou, která zahrnovala sporák s troubou, lednici a mrazák.
Brzy jsme se vydali vyhledat místní univerzitu, kde nás v dalších dnech a týdnech čekalo plno velice „milých“ překvapení. Jedním z nich bylo odsunutí začátku vyučování u velké části našich předmětů o celý měsíc, které nám značně narušilo plánovaný studijní harmonogram. Dalším překvapením byla rezignace místního koordinátora pro Erasmus studenty, což nám značně zkomplikovalo výběr finálních předmětů a vyřízení formalit. V tuto chvíli se naneštěstí naplno ukázala pověstná „jižanská“ nátura, kdy na všechno všichni mají dostatek času a umějí všechno naslibovat, ale skutek utek. Nového koordinátora nakonec škole trvalo vybrat přes dva měsíce J. Nám se nakonec podařilo vše vyřešit i bez koordinátora a sehnali jsme dobré učitele, kteří pro nás nastavili dobré podmínky a udělali pro nás speciální vyučovací hodiny v angličtině. Na některé předměty jsme měli vypracovat seminární práci a na některé úkoly, které jsme dostávaly vždy z hodiny na hodinu. Celkově mě hodiny ve škole bavily a byla zajímavá zkušenost studovat v anglickém jazyce.
Důležitá a zajímavá součást Erasmu bylo poznávání jiných kultur. Díky pobytu na koleji s několika národy jsem se dozvěděl například to, že Turci jedí bílý jogurt ke všemu (a to třeba i k polívce) a že začátek večeře ve Španělsku nemůže být před 22. hodinou J. A i obyčejné rozhovory s Erasmáky mi ukázaly různé, menší či větší kulturní rozdíly. A poté stačilo vyjít z koleje ven a objevovat zvláštnosti a zajímavosti místního ostrova. Ochutnal jsem místní speciality, v místních zahradách jsem objevil krásu místní flory a hlavně jsem si užil místní úžasnou přírodu. Se studenty jsme podnikly několik krásných výletů a díky tomu jsem uviděl přírodu, ve které se snoubil Nový Zéland s Irskem. Přírodu, která byla plná fantastických jezer, kopců a pobřeží.
Díky Erasmu jsem získal nové přátele napříč Evropou, načerpal spoustu cenných životních zkušeností, vypiloval jazyk a zažil okamžiky, na které budu vzpomínat do konce života.
Erasmus můžu jen doporučit, protože Vám ta zkušenost ukáže úplně jiný pohled na život.
Jakub Špaček