Když jsem nastupoval na Univerzitu Pardubice v roce 2009, o stáži Erasmus a jiných programech jsem si nemyslel nic pěkného. Přišlo mi to zbytečné. Každý mi vyprávěl o divokých večírcích a o pravděpodobném odložení studia, neboť jim neuznali ve škole kredity ze studovaných předmětů. Nechal jsem tuhle myšlenku ladem. Jenže, jak šel čas, životní zkušenosti mi daly zabrat. Procházel jsem těžkými časy a v bodě zlomu přetečení mého pomyslného psychického poháru přišel nový týden a hodina angličtiny. Pí Podlásková přišla a první co přednesla, že je vypsáno výběrové řízení na Erasmus pro rok 2011/2012. Bez váhání jsem se přihlásil. Výběrové řízení proběhlo v pořádku, v angličtině jsem si byl jistý. Protože jsem opravdu potřeboval odjet, vybral jsem si zemi, kam jsem tušil, že nikdo nebude chtít – Belgie/Brusel. Test složen, tamější univerzitou přijat a hurá na výlet.
Začal boj. Měl jsem zhruba 3 měsíce na přípravu. To znamená, zrušit a přehodit fitness lekce, které jsem vedl, najít si bydlení, neboť univerzita Ephec v Bruselu neposkytuje koleje, koupit letenky a jiné. S letem to byla sranda. V životě jsem neletěl a teď to přišlo. Ubytování jsem našel se štěstím na internetovém chatu, kdy jsem se bavil s jedním pánem o Bruselu a sám se mne zeptal, zda mám kde spát. Nabídl pokoj, cenu a já s radostí přijal. Dopředu jsem si tam našel i brigádu. Respektive přivýdělky. Jako závodní tanečník a Zumba fitness® instruktor jsem napsal intruktorce Zumba fitness® a bývalé mezinárodní tanečnici, která v Bruselu žije, ohledně své situace a ta s otevřenou náručí mi nabídla, že ji mohu pomáhat a nějaké to euro mi přispěje. Při průchodu bránou na letišti mi došly tři věci. Za prvé – letím poprvé, za druhé – letím sám a do země, kde nikoho neznám, a nemám dvakrát jisté bydlení (neb žádná smlouva nebyla), a za třetí – dorozumím se?
První dny byly neuvěřitelné. Byl jsem tam dřív, a tak jsem si prošel město, našel školu a i rovnou nové kamarády. Seznamování tam jde velice snadno. Ve škole jsme si museli předělat rozvrh, neboť vypsali jiné a míň předmětů než podle článku. Šlo jen o formalitu a papírování, což bylo poměrně v pohodě. První den školy nám dvě učitelky na Marketing&Communication sdělily, že druhý den jedeme na výlet. Rozdaly informační lejstra a my, Erasmáci, si šli sednout na drink s místními studenty. Druhý den byl výlet, kde jediná poznámka byla: prohlížet muzem a sbírat info. Co se nám tam líbí a co ne. Cestou zpět jsme se dozvěděli, že ze sesbíraných dat musíme vytvořit marketingovou analýzu a následující den ji budeme prezentovat učitelkám, které budou hrát roli vedení muzea a my si přes noc musíme vytvořit marketingovou agenturu. Takže do saka, připravit prezentaci a jde se na to! Legrace skončila. Tím, že jsem musel jezdit skoro hodinu do školy, a že po nás chtěli milion seminářů a prezentací, se člověk skoro dva měsíce nevyspal. Pak si na to člověk zvykne, zažije stereotyp a přizpůsobí svůj čas a síly potřebnému. Jiný učitel zas při první přednášce nás všechny označil za exkrementy, že všichni máme dosavadní znalosti managementu exkrementní a naznačil, že i po tomto semestru to nebude o moc lepší. Na druhou stranu, když člověk přešel tento občas nepřiměřený přístup, jeho seminář o zakládání podniků a jeho růstu dal daleko víc než tisíc přednášek u nás na univerzitě. Celých pět měsíců na této univerzitě EPHEC, nebyla procházka růžovým sadem. Zvládnout se to, na druhou stranu, dalo. Stačilo jen si zavést nějaké principy a stereotypy. Každá univerzita má své klady a zápory. Ephec oproti Upce má velké výhody v praktické výuce. U nás schází praktická stránka věci. Je to jen o tzv. biflování teorie, kterou studenti stejně v momentě zapsání známky do indexu zapomenou a ani tomu pořádně nerozumí. V Bruselu to bylo spíše o praxi. Předpokládalo se, že zbytek nastudujeme nebo už dávno známe. Slovy paní Gerritsen „K čemu Vám bude, že umíte 4P v marketingu, když se postavíte před klienta a nebudete umět odprezentovat a prodat svou práci?“. (Communication planning 1 , Mrs. Gerritsen). Nevýhodou byl přístup k Erasmákům ze strany školy, co se týče ubikace, zájem o jejich požadavky. Ne, že by nechtěli pomoci, ale pomoc byla zdlouhavá nebo výmluvná.
S ohlédnutím zpět. Škola byla těžká, dala se zvládnout. Pobyt byl drahý, ale dal se přežít. Zažili jsme spoustu legrace. Poznali se mezi sebou. Poznat chování a náturu jiných kultur je k nezaplacení. Člověka pak nic nepřekvapí. Já jsem byl zvyklý se o sebe starat. Od devatenácti nebydlím u rodičů, ačkoliv mě podporovali po dobu mých studií. Erasmus doporučuji všem. Je to neuvěřitelná cesta plná nervů, ztrastí, zmatení, ztracení, ale i radosti, přátelství, nových dobrodružství a nalezení sama sebe. Jde o přístup s jakým tam jdete. Ti, co jsou dotovaní rodiči a berou to jako lehce vydělanou dovolenou, hmm, těm to moc asi nedá. Ti co musí sem tam počítat korunky, aby vyšli, co musí se rozhodnout a zařídit si věci, těm to dá nový život. Krom zábavy, večírků, výletů, práce do školy, je Erasmus hlavně o tom najít sám sebe, osamostatnit se a stát se lepším člověkem. Mne to dalo mnohé. Vzpomínky na lidi, na místa, která jsem navštívil, na radosti a potěšení, která jsem zažil, zážitky z cest a výuky, vybroušené dovednosti získané studií, a teď nově i práci. Ale to spíše tím, že jsem měl štěstí potkat člověka, který mi pomohl. Jenže bez toho, abych se rozhodl letět do Bruselu, což byl jeden z prvních kroků, bych ho nepotkal.
Ano, jsem jiný člověk. Našel jsem sám sebe, naučil se žít, naučil se smát, naučil se říct ne. Naučil jsem se, o čem je život. Člověk se naučí, nebo získá zpět jednu základní vlastnost. Přežít. Pokud jste odkázáni sami na sebe, musíte se naučit místní jazyk (ano, angličtina není problém, ale mluví se tam francouzsky, tak jsem se musel naučit), dá Vám tento pobyt alespoň pět měsíců, které nikdy nezapomenete.
Proto vřele doporučuji vyjet ven. Vybrat si destinaci, kde získáte daleko víc, než denní dávku kocoviny. Vyrazit na místo sám, bez přátel, neboť snaha najít si nové, Vám otevře nové cesty. A i když máte omezený rozpočet, užívat si. Erasmus opravdu mění lidi a životy a proto mohu prohlásit s čistým svědomím, že po Erasmu nejsem stejný jako jsem byl předtím.
Petr Kubla
Video z pobytu najdete na adrese: http://www.metacafe.com/watch/9072130/brussels_erasmus_2011_2012/
