Rozhovor s hostem říjnového Science Café prof. Tomášem Wágnerem

Proč jste si ze všech oborů vybral ke studiu právě chemii?

Chemii jsem si vybral víceméně náhodou jako poslední řešení mého rozhodování. Původně jsem zamýšlel studovat medicínu, kam jsem ale nebyl přijat. V podstatě poslední škola, která v roce 1978 (tuším v září nebo v říjnu) ještě přijímala studenty, byla Fakulta chemicko-technologická v Pardubicích. Samozřejmě, že jsem do toho ihned neskočil jako blesk z čistého nebe. Věděl jsem, že zde na fakultě působí jakýsi profesor Frumar, který se zabývá chemií polovodičů a podobných zajímavostí. Tyto věci mne v té době také zajímali, ale neměl jsem o nich hlubší znalosti. Byl to pro mne ale jednoznačně motor.

Jak jste se dostal k výzkumu?

K výzkumu jsem se dostal samozřejmě již v průběhu studia. Studoval jsem v původním pětiletém inženýrském studiu, kde v pátém ročníku jsem byl zapojen do výzkumné práce v rámci specializace na katedře. Diplomová práce byla asi tou hlavní expozicí k výzkumu, ale již v prvním ročníku jsem zkoušel pracovat na Katedře fyziky. Zde jsme se věnovali věcem, které pro mne v průběhu času již přestaly být zajímavé, jelikož jsem se začal specializovat na Katedře obecné a anorganické chemie na polovodiče a nové materiály.

Co Vás na výzkumu nejvíce baví či oslovuje?

Na výzkumu mne nejvíce oslovuje to, že jsem člověk, který stále hledá. Hledá nová řešení a nové cesty. Výzkum je přesně to pole, kde může člověk tímto způsobem fungovat a také přemýšlet. Je to touha po poznání, hledání nových cest, myšlenek. Samozřejmě je to cesta jistého zklamání, ale mnohdy i odměny ve formě nějaké zajímavé vlastnosti nového materiálu. Jsem také pedagog, tudíž mám radost i ze studentů, kteří v tomto oboru pokračují i po ukončení studia, mají výsledky a působí ve světě na různých universitách a výzkumných pracovištích. To, co po mně zůstává, jsou hlavně studenti, kteří pokračují a jsou úspěšní.

Co všechno se zkoumá ve Vaší laboratoři?

V naší laboratoři se zkoumají především speciální skla, která souvisí s předmětem chemie pevných látek. Klasická chemie je chemie roztoků nebo plynů. V našem případě se zabýváme pevnými látkami. Krystalickými a hlavně amorfními, protože to jsou speciální skla, jimž říkáme neoxidická chalkogenidová skla, jež mají řadu zajímavých vlastností. Jsou neustále studována a jsou neustále předmětem nových objevů. U těchto materiálů může člověk přinášet nové myšlenky a objevy.

Byl jste na několika stážích v zahraničí. Můžete porovnat, jak probíhá výzkum v zahraničí a u nás a  jestli se  liší? Je rozdíl například ve vybavení laboratoří?

Samozřejmě, že vědecká práce je stejná jak v Čechách, tak v Japonsku nebo v Kanadě. Co je nejpodstatnější, to jsou lidé, jejich mozky a nápady. Vybavení laboratoří, nebo to vybavení, které si vědci získávají, nebo dokonce vymýšlejí, aby se jejich experimenty mohly provádět (synchrotrony; nové zdroje záření, které umožňují zkoumat materiály na atomární úrovni) jsou výsadou špičkových pracovišť. Naše skupina patří k uznávané skupině v oblasti výzkumu chalkogenidových skel a materiálů. Zařízení, která zde nemáme, můžeme využívat v rámci spolupráce se zahraničními partnery. Naši studenti vyjíždějí do Japonska, Francie, Kanady atd., kde mohou ve spolupráci s našimi kolegy z EU a dalších zemí tyto experimenty dělat a nahrazovat tak to, co zde v Pardubicích nemáme.

S Vaší manželkou jste založili historicky první klub Toastmasters v ČR. Co vás k tomu vedlo a co jsou to Toastmasters?

Vše souvisí opět s universitou. Tentokrát s universitou v Kanadě v Saskatchewan, kde jsem byl na tříleté stáži jako post-doc. Jsem komunikativní člověk i přes to, že dost často mlčím, protože o něčem přemýšlím. Tím, že jsem byl celé dny v laboratoři, mi chyběla komunikace. Samozřejmě, protože jsem byl v anglicky mluvící zemi, tak jsem se snažil v tomto jazyce zdokonalit, ale tato práce mi nedávala dost prostoru. Jednou jsme v universitním časopise, který tam vycházel obdobně jako náš Zpravodaj, objevili organizaci Toastmasters International, která učí lidi komunikovat a vystupovat na veřejnosti. Šel jsem se podívat na jejich schůzku a ihned mne to zaujalo a pohltilo. Bylo to velmi bezpečné prostředí. Komunikovalo se zde anglicky, ale později již nešlo o angličtinu, ale de facto o komunikační dovednosti. Ty si člověk v rámci této organizace může trénovat ve velice příjemném a bezpečném prostředí, aniž by ho káral nebo zkoušel učitel. Při návratu zpět do Čech jsme s manželkou přemýšleli, jaké poklady si s sebou vzít. Samozřejmě to nebyly žádné materiální poklady, jelikož stipendium stačilo tak akorát na uživení naší čtyřčlenné rodiny. Snažili jsme se tedy přivést nemateriální poklady a jedním z nich byla myšlenka Toastmasters International. Po návratu jsme založili tento klub v Pardubicích jako první v ČR. V současné době je jich 10 po celé republice. Pardubický klub stále funguje a je úspěšný. Již 16 let učíme lidi mluvit na veřejnosti (anglicky). Podstatné je, že se těchto setkání účastní studenti (i Ph.D. studenti), kteří se mohou zdokonalit v angličtině i ve veřejném projevu. V dnešní době jsou nuceni prezentovat své výsledky na konferencích jak doma, tak v zahraničí. Tato aktivita jim poskytuje perfektní trénink, aby se poté nebáli.

Kateřina Šraitrová, moderátorka Science Café Pardubice

Studentka bakalářského studijního oboru Anorganické materiály FChT