Svobodná Evropa poskytovala informace z domova, které režim zamlčoval

Rozhovor s PhDr. Prokopem Tomkem, Ph.D., samostatným odborným pracovníkem Vojenského historického ústavu Praha

Jaká zahraniční rádia poslouchali obyvatelé komunistického Československa?

Mezi nejvíce poslouchané patřily rozhlasové stanice Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a BBC. Poslouchala se ale i rádia nevysílající v češtině nebo slovenštině, zejména hudební pořady Radio Luxembourg, nebo zprávy rakouského rozhlasu v němčině. Hodně záviselo také na tom, zda vysílání nebylo rušeno.

Hrozily občanům nějaké postihy za poslech zahraničních rádií?

Přímo za poslech postihy nehrozily. Pokud ale posluchač zprávy šířil ve svém okolí a někdo ho udal, mohl být trestně stíhán například pro trestný čin pobuřování, protože zprávy ze zahraničí byly označovány za nepravdivé a pobuřující. I když nedošlo k přímému postihu, poslech cizího rozhlasu znamenal projev neloajality k režimu a tedy kádrovou skvrnu. Proto lidé poslouchali zahraniční rozhlas raději sami nebo s lidmi, kterým důvěřovali. 

Svobodná Evropa byla na rozdíl od Hlasu Ameriky téměř neustále rušena? Proč Hlas Ameriky vedení komunistické strany tolik nevadil?

Pro tento rozdílný přístup existuje několik důvodů. Hlas Ameriky byl státní stanicí a Svobodná Evropa formálně soukromým podnikem. K oficiálním rozhlasovým stanicím se komunistický režim choval opatrněji, protože by to mohlo vyvolat mezinárodní protesty. Hlas Ameriky se také po většinu své existence více orientoval na prezentaci americké politiky a života v USA, zatímco Svobodná Evropa se programově od počátku zajímala zejména o dění v zemi, kam vysílala. To samozřejmě vadilo více. Rušení Svobodné Evropy skončilo skutečně až v prosinci 1988.

Vysílání Svobodné Evropy tedy informovalo především o situaci v Československu, nikoli v zahraničí?

Ano, Svobodná Evropa poskytovala informace z domova, které režim zamlčoval, anebo podávala alternativní výklad událostí. Také se snažila na posluchače působit i tím, že jim prezentovala necenzurovaný obraz dění ve svobodném světě i v ostatních zemích sovětského bloku. Snažila se o to, aby občané v Československu měli možnost získat alespoň částečně nezkreslený obraz o dění ve světě. 

Rádio Svobodná Evropa v současné době sídlí v Praze. Do kterých zemí směřuje své vysílání nyní?

Z nové budovy na pražském Hagiboru, otevřené roku 2009, dnes vysílá celkem devatenáct redakcí RFE/RL Inc. (Radio Free Europe - Radio Liberty) ve 28 jazycích. Vysílá v jazycích národů bývalého Sovětského svazu a v Evropě pak zejména na Balkán. Vysílání ale směřuje stále více do nestabilních mimoevropských zemí, do Afgánistánu, Iráku, Íránu a Pákistánu. Snaží se pokračovat ve své původní práci: nahrazovat chybějící svobodná média v cílových zemích vysílání a nabízet alternativy.

Působíte jako odborný pracovník Vojenského historického ústavu Praha. Co je pracovní náplní takového pracovníka?

V prvé řadě bádat v oblasti vojenské historie a výsledky prezentovat v monografiích, odborných článcích, přednáškách či výstavách. Já se zaměřuji na poválečné československé dějiny, takže studuji například postoje a život vojáků v době komunistického režimu jak v padesátých letech, tak zejména podobu armády v letech sedmdesátých a osmdesátých. Proto se také zabývám Varšavskou smlouvou, protože členství Československa v tomto paktu by v případě války v Evropě hodně ovlivnilo budoucí osud našeho národa. Poválečné vojenské dějiny jsou dějinami Studené války. Rádio Svobodná Evropa, zahraniční vysílání vůbec ale i šířeji československý exil lze chápat rovněž jako faktor, který přiměřeně ovlivňoval tehdejší střetávání bloků. 

Kateřina Šraitrová, moderátorka Kavárny Universitas,

studentka bakalářského studijního oboru Anorganické materiály FChT.